Pod tlakem vznikají ti nejlepší makléři

Pavla Rathúská je ředitelkou kanceláře REMAX Via ve Zlíně. Kromě makléřské profese se nově věnuje i vlastním projektům v podobě zajištění rekonstrukce nemovitostí a jejich prodeji. V této činnosti našla nový potenciál a naplnění. K makléřině se dostala nepříjemnou shodou okolností, kdy musela opustit učitelský post a pod tlakem se vydat směrem obchodu s realitami.  

Jak dlouho pracujete jako makléřka a co vás k této profesi přivedlo?

Jako makléřka pracuji již čtrnáctým rokem. K této profesi mě přivedla ani ne tak vlastní vůle, jako spíše nevydařený partnerský vztah a následky z něho plynoucí. Po rozchodu s přítelem jsem totiž zjistila, že vlastním franšízu na realitní kancelář.

Jak se tohle může stát?

To se tak v zamilovanosti, mladém věku a naivitě někdy stane. Ze dne na den jsem tuto situaci musela nějak řešit. Díky výchově v dětství a pevnému zázemí v mé rodině jsem se rozhodla, že se k tomu postavím čelem. Opustila jsem obor učitelství a začala jsem podnikat, byť to nebyl nikdy můj záměr ani touha.

Začít podnikat v oboru makléřství tedy bylo nutné?

Bylo to nutné, protože v té realitní kanceláři bylo několik otevřených a nedořešených případů a figurovalo tam mé jméno. Nemohla jsem dovolit, aby mé jméno bylo pošpiněno.

Co to obnášelo? Co vše jste musela rychle řešit?

Musela jsem se naučit vše co se týká makléřské práce a musela jsem ze sebe vydolovat obchodního ducha, který ve mně evidentně dřímal. Rozhodla jsem se, skočila jsem do toho a začala, nebylo na co čekat.

Jak dlouho vám trvalo proniknout do oboru realit, když jste k tomu byla okolnostmi nucena?

Když musíte, tak je to všechno velmi rychlé. Nicméně asi po jednom roce jsem se přestala bát chodit na obchodní schůzky z důvodu, že bych něco nevěděla. První chůzka byla ve stylu: “Já vám to zjistím, já se zeptám, to vám také zjistím…”. Samozřejmě jsem si za tu dobu prožila i několik bezesných nocí…

Pod tlakem se brousí diamanty, takže jste díky tomu tlaku ze sebe zřejmě vydala to nejlepší?

Je to tak, to mohu jedině potvrdit. Nemohu tedy říci, že bych byla diamant, určitě jsou zdatnější makléři a obchodníci v mém oboru. Ale jsem pyšná na to, že jsem se s touto situací takto poprala a že nyní působím defakto v mužské profesi.

Jak se na to celé díváte dnes? Máte práci v realitách ráda?

I přes ty velmi tvrdé začátky musím konstatovat, že je to jedna z nejlepších prací, kterou jsem kdy dělala. A doufám, že ještě dlouho budu pokračovat, protože teprve nyní mohu říci, že mě to opravdu baví a naplňuje.

Zmínila jste, že máte pevné zázemí ve své rodině. Z jaké rodiny pocházíte?

Pocházím ze zemědělské rodiny. Můj pradědeček každou středu a sobotu jezdil do trhu, což znamenalo vykopat brambory a nachystat zeleninu či ovoce. Už jako děti jsme mu s mým bratrem vždy pomáhali. Když byl pradědeček již hodně starý, tak nás na trh bral s sebou, měl tam vždy 2 stánky. Já jsem byla silný introvert, a obchod jsem bytostně nesnášela. V mém podání to vypadalo tak, že jsem si dala sluchátka od walkmana na uši, sedla jsem si na pytel brambor, vzala jsem do ruky knihu, a otočila se zády k lidem. Byla jsem opravdu rozený obchodník. Chci tím řici, že když člověk potřebuje, najde v sobě netušené stránky a schopnosti, čemuž jsem čelila v situaci s franšízou. I člověk, který si nemyslí, že obchod má v krvi se může najít v realitách.

Co na váš obchodní výkon na trhu říkal váš pradědeček?

Nadšený ze mě určitě nebyl, můj bratr byl jiného ražení, takže ten to zachraňoval a pradědeček ho vždy chválil. Já jsem zkrátka byla předurčená k tomu, že budu paní učitelka. A na trh mě pak už nikdy nebral.

Jaká byla vaše výchova v dětství?

Moje maminka byla samoživitelka, byla na nás sama a vyrůstali jsme v pevném vedení našeho pradědečka, který nás neustále tlačil do práce. Takže bych řekla, že mám výchovu té dřívější doby. Neexistuje dát si nohy na stůl když jsem unavená. Nejdříve se musíte postarat o zvířata, vše ve správnou dobu zasadit, vykopat a sklidit. A pak teprve si můžu sednout na zadek, hlavně tedy v zimě. Kolikrát jsem si říkala, že to nemám úplně nejšťastnější, když jsem na poli vybírala brambory a spolužáci kolem mě jezdili na kole na koupaliště. Ale říkám, že všechno se mi v životě hodilo a vše tohle jsem pak ze sebe dokázala vytáhnout, když bylo potřeba. A dodatečně všem z mé rodiny děkuji. 

Děti, které doma nemusí nic dělat pak mohou mít podle vás v životě problém?

Domnívám se, že dnešní děti jsou velmi křehké a snadno se nechají vyvést z rovnováhy. I nepatrná překážka pro ně může představovat problém. V současné době často postrádají pevně stanovené hranice, které by jim jasně určovaly, v jakém rámci se mohou pohybovat.Ony se v tom pak ztrácí a nastávají psychické potíže. Mantinely jsou povolené, nezažívají žádný přirozený stres nebo povinnost, což vede k jejich menší odolnosti a k nulové disciplíně. Samozřejmě to ale nelze paušalizovat.

Jaký by měl podle vás být ten správný makléř? Jaké vlastnosti jsou pro tuto práci klíčové?

Správný makléř by určitě měl mít kladný vztah k obchodu a mít na paměti známé a pravdivé heslo od pana Bati: “Náš zákazník, náš pán”. Měl by se vždy snažit lidem vyjít vstříc. Je to obor, ve kterém se snoubí několik profesí dohromady. Kromě toho, že dobrý makléř musí být zdatný obchodník, musí být také trochu psycholog, trochu právník a trochu stavař. To vše potřebuje k tomu, aby jednotlivé zakázky dokázal správně korigovat a dotáhnout do zdárného konce. A hlavně dobrý makléř potřebuje silnou vnitřní motivaci, bez té se daleko nedostane.

Jak se na takovou profesi co nejlépe připravit?

V dnešní době je již tato profese vázaná, což znamená, že musíte udělat státní zkoušky. A co se týká Remaxu, tak máme podporu naší Remax Akademie, která všechny začínající makléře provede úplnými základy a poté následuje další podrobné studium. Takže pod Remaxem se nikdo nemusí bát vstoupit do světa realit, u nás je opravdu důkladná příprava. 

Rozjel se opět trh s nemovitostmi, nebo prodeje stále váznou?

Trh se nyní zase rozjel, je to tím, že postupně úrokové sazby u hypoték začínají klesat. Není to tak rychlé, ale pomalu se to zlepšuje. V dnešní době rostou ceny nájmů a lidem se opět spíše vyplatí koupit si vlastní nemovitost.

Proč vlastně ceny nemovitostí v posledních letech stouply snad o více než 100%? Jaký je k tomu reálný důvod?

Důvodů je zde několik. Začalo to covidovou dobou, kdy se banky snažily vyjít lidem vstříc a držely úrokové sazby nízko. Lidé byli motivováni hypotéky si brát a kupovat nemovitosti. Investice do nemovitostí je vlastně brána jako investice nejméně riziková. V době covidu prudce vzrostla poptávka oproti nabídce, a vždy když se toto stane, tak to vede ke zvýšení cen. V té době byl nárůst zájmu o nemovitosti opravdu enormní. My jako makléři jsme si určovali termíny a časy prohlídek a lidé se tomu podřizovali, na některé se mnohdy ani nedostalo. Dalším faktorem je to, že developerské projekty trvají příliš dlouho, nestaví se kvůli inflaci a cenám stavebního materiálu. Spousta lidí chce bydlet ve větších městech a opět zde poptávka převyšuje nabídku.  

Může si dnes běžná mladá rodina dovolit vlastní bydlení? Nebo to začíná být nedosažitelným snem?

Z mého úhlu pohledu to není pro mladé lidi v dnešní době nejjednodušší, ale díky klesajícím úrokovým sazbám a v porovnání s drahými nájmy se stále vyplatí pořídit si své bydlení.

Kupují nemovitosti u nás spíše movití cizinci?

Tady ve Zlínském kraji to nemohu potvrdit. Nějací cizinci zde určitě nějaké bytové portfolio mají, ale stále převládají Češi.

Na co se zaměřit, když chci koupit nemovitost?

Na fotografiích v inzerátech se nedívejte na to, jestli se vám líbí kachličky v koupelně, nebo barevně vymalované zdi. Jděte se na dům či byt osobně podívat i kdyby se vám nelíbily barvy v interiéru. Zaměřte se na to, jak se v dané nemovitosti cítíte. Alfa a omega bydlení je lokace a to, jak se vám tam pocitově líbí. Cokoliv dalšího můžete změnit, když ne hned, tak určitě v průběhu života. Ale ten dům či byt nikdy nepřesadíte někam, kde by se vám líbilo více. Vždy se dívejte na to místo a dejte na svůj pocit a zbytek se poddá. A pokud se to nepoddá, jsme tady od toho my, kteří vám zařídíme rekonstrukci.

Vím o vás, že jste se pustila do vlastního projektu v podobě koupě bytu v původním stavu, který jste zrekonstruovala a prodala. Co bylo impulzem pustit se do takové akce?

Prvotním impulzem byla nabídka rodinného domu, který byl v původním a ne zrovna dobrém stavu. A byť na prohlídky chodilo hodně klientů, tak všechny odrazovala případná rekonstrukce nemovitosti a většina z nich poukazovala na chyby a vady domu. V té době se mě můj nadřízený zeptal co potřebuji k tomu, abych daný dům prodala. Řekla jsem mu, že potřebuji opravit to, čeho se klienti bojí nejvíce. Dům jsme kompletně zrekonstruovali a do měsíce byl prodaný. To byl můj první větší projekt, kterého jsem se účastnila. Druhým projektem byla koupě a rekonstrukce bytu na Dlouhé ulici ve Zlíně.

Byla vaše původní představa jak to celé bude probíhat hodně odlišná od reality?

Jelikož se v tomto oboru už nějakou dobu pohybuji a pracuji pro developerskou společnost, tak mám povědomí o tom jak probíhají stavby a rekonstrukce domů či bytů. Nic mě tedy nepřekvapilo a věděla jsem jaké kroky budou po sobě následovat. Velmi důležité je také vědět na koho se obrátit a s jakými firmami spolupracovat.

Podle jaké předlohy probíhala rekonstrukce? Rekonstruovalo se podle vašeho vkusu?

Jelikož pracuji s developerským týmem, tak už víme například do jakých barev ladit interiér. Již víme co většina lidí prefetuje, co se prodává a jaké jsou dnešní trendy.

Jaké jsou dnešní trendy?

Trendem jsou neutrální světlé šedé či krémové tóny, světlá zvětšuje prostor a psychologicky působí dobře na mysl člověka. Světlé interiéry se také dobře dekorují různými doplňky, které můžete dle libosti měnit.  Co se týká koupelen, tak sázíme na velkoformátové kachličky. Lidé chtějí mít v koupelně jak vanu, tak sprchový kout, takže se tím řídíme, pokud to prostor umožňuje. V kuchyni je důležitý hlavně úložný prostor.

Co bylo na celém procesu nejnáročnější?

Nejnáročnější pro mě byly asi časové prodlevy a překážky. Byt v Dlouhé ulici jsme rekonstruovali v době záplav. Dělníci se sebrali a šli pomáhat do Jeseníku, což samozřejmě z morálního hlediska chválím. Nicméně se nám rekonstrukce protáhla. Předpoklad byl, že to bude záležitost 3 měsíců a dostali jsme se na půl roku.

A co naopak bylo třešničkou na dortu?

Třešničkou na dortu bylo to, že jsem sehnala kupce ještě dříve než rekonstrukce byla dokončena.

Byl vám oporou někdo z oboru?

Celé vedení naší firmy mi bylo oporou a řemeslníci jsou z firem, které jsou na developerskou společnost navázané, takže to byl opravdu krásný průběh.

Jak jste projekt financovala?

Projekt byl financován nebankovní půjčkou od společnosti Agenius Finance, což se u takto krátkodobých projektů jeví jako nejlepší cesta.

Vyplatilo se půjčit si peníze od nebankovní společnosti?

To se nám určitě vyplatilo díky rychlosti vyřízení půjčky. Musím vypíchnout také skvělý přístup lidí z Ageniusu, kteří nám vyšli vstříc. A v neposlední řadě se mi líbilo zohlednění našich individuálních potřeb.

Měla jste o nebankovním financování povědomí? Bylo to vaše první nebankovní financování?

Bylo to již druhé nebankovní financování projektu, takže jsem již věděla do čeho jdu a jsem ráda za tuto možnost.

A jak jste hledala tu správnou nebankovní společnost?

U nebankovních společností jsem se dívala hlavně na jejich reference, dala jsem na osobní doporučení a zkušenosti lidí, které znám.

V naší malé zemi mají nebankovní společnosti ne zrovna dobrou pověst, proč si myslíte, že tomu tak je?

Myslím si, že je to díky vysokým úrokovým sazbám, které nemusí vyhovovat každému. Tyto společnosti také často bývají zaměřené na zranitelné skupiny lidí a jejich smlouvy mnohdy bývají nevýhodné a se skrytými poplatky. Jsou společnosti, které nejsou nastavené správně a vzbuzují plošně nedůvěru v oblastni nebankovního financování.

Jak dlouho vám celý projekt od koupě bytu až po jeho prodej trval?

Byla to trošku problematická koupě, protože na tomto bytě byla nějaká právní omezení. Nejdříve jsme museli počkat na schválení soudem, což v naší republice chvilku trvá. Celkově i s rekonstrukcí tento projekt trval asi 1 rok.

Máte chuť pustit se do dalších podobných akcí?

Určitě ano, baví mě to a vidím v tom velký potenciál a je to i kreativní práce.

Je k takovému kroku potřeba hodně odvahy?

Jak jsme si řekli již na začátku, odvahou já oplývám. Takže z mé strany ani ne. Ale podotýkám znovu a znovu, je to celé díky silnému zázemí, se kterým spolupracuji.

Co byste vzkázala podnikavým lidem, kteří se chtějí do něčeho podobného pustit?

Pokud k sobě máte partnery, kterým můžete důvěřovat, tak se nemáte čeho bát.